Díky časovém posunu se člověk může v jednom dni nacházet v civilizaci a mimo ni nebo snad lépe řečeno - doma a v říši divů. Cesta do Karibiku začala jednu hodinu po půlnoci v Brně a skončila téhož dne hodinu před půlnocí v Havaně (na Kubě, ne v Brně-Líšni).
Během cestování se vyjevilo několik zajímavých skutečností. Letecká společnosti Iberia, kterou jsme poctili naší důvěrou jako by neměla žádné letušky, protože v letadle do Madridu nás obsluhovali jen stewardi - různé výšky, věku, vzhledu i zaměření. Byli to Španělé, takže šišlali, angličtině nebylo možné porozumět a servis působil dojmem hala-bala, tedy spíš jenom hala, protože bezpečnostní pokyny nám ukázali, ale nápoje se pouze prodávali a jídlo jsme nedostali vůbec:-(. Možná jenom chtěli, abychom se potrénovali na nedostatek jídla na ostrově svobody...?
Let z Madridu byl otravný už po třech hodinách. Vřískající děti nám byly vyměněny za tři starší přisprostlé německy hovořící "don juany". Ještěže nám dali najíst!
Pří výstupu z letadla do haly jsme se octli někde...v Havaně. Boj o zavazadla, taxi i výměnu peněz jsme vyhráli a také dostatečně načuchli smradlavým evropským cigaretovým kouřem při čekání na zavazadla. Taxi nás dovezlo až k domu, kde na nás čekala paní Nora se špatnou zprávou - v pokoji má nocležníka a musíme spát jinde! Domluvila nám bydlení u kamaráky Vivien...čisté, pěkné, stejná cena. Vlastně takový smradlavý paneláček na hlučné hlavní třídě bez skleněných oken (že je to normální, to jsme nemohli vědět!), ale v koupelně je koženkové sedátko na WC a teče vlažná (pardon - teplá) voda. No, teče...tak nějak jakože pokapává a než se dostane na řadu další člověk, už teče jen a jen studená.
Vítejte na Kubě!
No comments:
Post a Comment