Třetí den jsme se brzo ráno vydali z našeho rušného pokoje na autobus Viazul, který měl odjíždět v 9 hodin. Nakonec se ukázalo jako správné řešení vyrazit na 7:30, protože lístky a baťohy (odbavují se podobně jako v letadle) jsme zařizovali opravdu asi 45 minut. Takový kubánský klidný přístup...
Po výjezdu z Havany se člověk octne v jiném světě. Kolem se vše začne zelenat, ubyde betonu a příroda začne být přívětivá. Do Viñales se šplhá po úzké křivolaké cestě, ale potom se vynoří krásný výhled na vesničku, která je turistickým rájem. Paní Nora nás ohlásila kamarádce Olze, která na nás čekala s transparentem s našimi jmény v chumraji dalších majitelů soukromého ubytování při příjezdu autobusu. Bydlí v takové malé zapadlé nevybetonované uličce v modrém domečku s terasou a dvěma houpacími křesly. Vypadalo to jako dobrý plán na 4 dny.
Po průzkumu se zdálo, že aktivit bude dost a večeře přinesla také zajímavý kulinářský zážitek: polévka z červených fazolí, ryba s rýží a smaženými brambůrky (vlastně to byla nějaká kořenová zelenina, jenže nevíme jaká, ale brambory to nebyly určitě) a vynikající (neskutečně sladký) rýžový puding. Manýry kubánské kuchyně se od této chvíle staly našimi stálámi společníky.
Ráno jsem zahájila požitím švédských kapek, protože střeva trochu déle zpracovávala cestovní zážitky. Snídaně byla doplněna o kávu a veka měla vnitřek, takže se dala namazat novým přírůstkem na stole - máslem a hodně tuhým džemem. Ovšem žádná jakože-šunka, žádný jakože-sýr. Kávička na terase v houpacím křesle byla lahodná! Odpolední jízda na koni začínala ve dvě hodiny. Přidělili nám ne-anglicky hovořícího mládence a posléze i dvě herky, mně samozřejmě tu menší. Opravdoví koně asi zrovna byli na výletě s jinými lidmi. Po tříhod
inovém výletu po krásném tabákovém údolí Viñales jsem opět ráda dala nohy k sobě a musela jsem konstatovat, že Kubánci jsou vydřiduši, kteří se snaží na turistech všemožně vydělat. První zastávka v Omarově chýši u tabákové plantáže nás hodně stála, protože jsme bez ptaní vyfasovali čerstvě rozseknutý kokosový ořech s rumem a kokosovým mlékem. Trochu drahá mňamka na takovou "díru". Kompenzací nám byly nádherné plantáže toho nejkvalitnějšího tabáku.
Můj druhý humr v životě byl vynikající - s bílou rýží a šťávou ochucenou česnekem a chilli. Předcházela nezbytná polévka z černých fazolí. Po večeři jsme vyrazili na mojito, ale opatrně jsem si dali jen jedno, protože i to jedno je taková pecka, že se to musí pít s rozmyslem.
Po výjezdu z Havany se člověk octne v jiném světě. Kolem se vše začne zelenat, ubyde betonu a příroda začne být přívětivá. Do Viñales se šplhá po úzké křivolaké cestě, ale potom se vynoří krásný výhled na vesničku, která je turistickým rájem. Paní Nora nás ohlásila kamarádce Olze, která na nás čekala s transparentem s našimi jmény v chumraji dalších majitelů soukromého ubytování při příjezdu autobusu. Bydlí v takové malé zapadlé nevybetonované uličce v modrém domečku s terasou a dvěma houpacími křesly. Vypadalo to jako dobrý plán na 4 dny.
Po průzkumu se zdálo, že aktivit bude dost a večeře přinesla také zajímavý kulinářský zážitek: polévka z červených fazolí, ryba s rýží a smaženými brambůrky (vlastně to byla nějaká kořenová zelenina, jenže nevíme jaká, ale brambory to nebyly určitě) a vynikající (neskutečně sladký) rýžový puding. Manýry kubánské kuchyně se od této chvíle staly našimi stálámi společníky.
Ráno jsem zahájila požitím švédských kapek, protože střeva trochu déle zpracovávala cestovní zážitky. Snídaně byla doplněna o kávu a veka měla vnitřek, takže se dala namazat novým přírůstkem na stole - máslem a hodně tuhým džemem. Ovšem žádná jakože-šunka, žádný jakože-sýr. Kávička na terase v houpacím křesle byla lahodná! Odpolední jízda na koni začínala ve dvě hodiny. Přidělili nám ne-anglicky hovořícího mládence a posléze i dvě herky, mně samozřejmě tu menší. Opravdoví koně asi zrovna byli na výletě s jinými lidmi. Po tříhod
inovém výletu po krásném tabákovém údolí Viñales jsem opět ráda dala nohy k sobě a musela jsem konstatovat, že Kubánci jsou vydřiduši, kteří se snaží na turistech všemožně vydělat. První zastávka v Omarově chýši u tabákové plantáže nás hodně stála, protože jsme bez ptaní vyfasovali čerstvě rozseknutý kokosový ořech s rumem a kokosovým mlékem. Trochu drahá mňamka na takovou "díru". Kompenzací nám byly nádherné plantáže toho nejkvalitnějšího tabáku.Můj druhý humr v životě byl vynikající - s bílou rýží a šťávou ochucenou česnekem a chilli. Předcházela nezbytná polévka z černých fazolí. Po večeři jsme vyrazili na mojito, ale opatrně jsem si dali jen jedno, protože i to jedno je taková pecka, že se to musí pít s rozmyslem.
Druhý den v regionu Piñar del Río byl cestovní. Carmelo - manžel Olgy, který nemluví anglicky - přichrčel před Casu se synovým americkým bourákem. Auto vypadalo zvenku poněkud lépe než zevnitř a mnohokrát jsem si kladla otázku - jakto, že to auto ještě jede?
Carmelo nikam nespěchal, po cestě na všechny troubil, potkali jsme jeho bratra a dokonce vzal stopařku - sousedku Louisu. A veselá kubánská hudba nám duněla do uší. Po návratu jsem si kladla otázku - jakto, že mám ještě hlavu? První zastávka byla v jeskyni Gran Caverna de Santo Tomás, kde jsme si s průvodcem prohlédli část jeskynního systému. V jeskyni není elektřina, proto jsme vyfasovali červené helmy s čelovkami. Jeskyně se podobala těm našim, jen byla bez vody a narozdíl od českých jeskynní se mohlo na všechno šahat a všude šlapat! Včetně vyschých krápníkových jezírek a všech krápníků! Na jeden velký se dalo i hrát. Čeští speleologové by žasli. Carmelo s Louisou na nás poslušně čekali hodinu a půl na parkovišti a švitořili s ostatními Cubanos.
Dalším cílem bylo Cayo Jutías - nádherný malý ostrůvek (s neférovým vstupným - kubánec zaplatí 5 pesos a cizinec 24x více tj. 5 CUC/konvertibilních pesos) spojený s pevninou násepem (el pedraplén) a s karibsky bílým pískem. Bylo to nádherné, voda příjemná a mojito bohatě dotované rumem. Carmelo na nás čekal asi 3 hodinky v autě a spal. Cestou zpátky poctivě objížděl všechny díry na cestě (a že jich bylo!) a cestu zpříjemnil zastávkou u stánku s čerstvým cosi-jako-džusem načepovaným v useknutých lahvích. Osudová chyba...
Na večeři nám Olga uvařila polévku (jakou asi?), rýži s kuřetem a rajčatovým salátem. Decentní průměr a na dlouhou dobu také poslední večeře.
No comments:
Post a Comment