Až o půl sedmé večer jsme celí promrzlí dorazili do Santa Clary. Autobus jel totiž opět přes Cienfuegos, takže jsme se trochu vraceli. U východu z nádraží jsem nás napsala na čekací listinu na lístek do Havany, ale považovala jsem to za rezervaci. Před vchodem na nás čekal týpek s výzorem DJ Boba a odvezl si nás do Casy. Je to krásný koloniální dům se spoustou starého nábytku a s krásnou botanickou zahradou uprostřed...všechno působí velmi staromilsky. S jídlem to tedy bylo trochu jiné - na večeři je pouze hlavní chod se salátem. Měli jsme krevety s rybou a rýží. Krevetky byly skvělé, ale o rybu jsem se podělila s kočičkou, která somrovala.
Ve městě se nám podařil skvělý kousek. Za rohem od Casy je Coppelia - cukrárna, kde podávají jenom zmrzlinu. Z obou stran tam byly dvě velké fronty a tak jsem u východu dělala neznalou a hlídač nás vzal dovnitř východem. Nosil nám zmrzliny kolik jsme si řekli - každý jsme měli šest kopečků. Nabídka na světelných tabulích byla docela velká (Banana splith - ano, splitH -nebo Tres Gracias), ale v praxi to znamenalo pouze jediné - banánová zmrzlina buď na talíři nebo v poháru, se sušenkami nebo bez, s karamelem nebo bez. Hlídač po nás chtěl 6 pesos a to v moneda nacional!!! Tolik zmrzliny jen za 6 korun! Užasné. Dali jsme mu 20 a nechtěli zpátky. V Cienfuegos nás při náhodném vniknutí do Coppelie totiž vykázali na konec velkmi dlouhé fronty.
Druhý den na snídani jsme museli oželet čerstvý džus. U Angela se prostě nepodává. Zato byla spousta ovoce a jakoby evropského pečiva - dokonce tam byl i croissant. Na požádání nám udělal kávu a kakao. Naše první zastávka vedla na Monumento Ernesto Che Guevara. Je to obří památník s velkou bronzovou sochou, mauzoleem a muzeem. Vstupné je kupodivu zdarma, ale nesmí se tam fotit. Muzeum je malé, ale vystavuje Che-ho věci a dokonce i pušku vyrobenou v Brně! Nelegální bici-taxi nás po shlédnutí dovezlo k druhé atrakci - Monumento a la Toma del Tren Blindado. Je to taková úsměvná výstava v přírodě. Che a jeho 18 spolubojovníků vykolejilo vlak diktátora Batisty, plně naložený 400 muži a municí. Byl to obrovský sukces a dnes je tam muzeum - včetně bagru, který napomohl tomu vykolejení, když vytrhal koleje. Myslím ale, že by ho jistě někde uživili ještě teď. V obchůdku naprotii jsem si pořídila jedno kubánské klišé - tričko se Che:-).
V centru jsme našli takový místní bulvár s obchůdky a kafeteriemi. Nejluxusnější obchodní dům (klimatizovaný) se jmenuje Praga! Dokonce jsme se odvážili si dát něco jako hamburger v jedné z kafeterií. Radši ale nechci vědět z čeho bylo to jakože hovězí maso:-/.
Do Casy jsme se vrátili brzo a v podvečer začalo pršet. A to pořádně. Lidé nám ale seděli pod okny, popíjeli a smáli se a všechno to vytvářelo takový příjemný šum. Večeře nestála za nic - krevetky byly dobré, ale jinak jsme na ni čekali přes třičtvrtě hodiny a humr se nevyvedl vůbec (opět něco dostala kočička). Ale pivinko zapláclo to malé zklamání z večeře...:-)
No comments:
Post a Comment