Milán I

K našemu překvapení byla hala brněnského letiště plná lidí k odbavení, které šlo nicméně velmi svižně, ale zrovna já, jsem musela dát svůj kufr do sizeru! Já! S evidentně kabinovým zavazadlem!!! A obsluha nebyla moc příjemná. Navíc jsem pípala, takže mně paní objela jakýmsi přístrojem.

Startovali jsem o 10 minut dřív a let byl překvapivě krátký, šup a byly jsme v Bergamu. Po nezbytných aktivitách, mezi které patří třeba čůrání, jsme nastoupily do autobusu, co jel o hodinu dřív než ten náš. Nebyl to vůbec problém, italská autobusová společnost byla velmi flexibilní. Po necelé hodince jízdy jsme vystoupily u hlavního nádraží v centru Milána.
Při hledání kiosku na lístky jsme nádhernou nacistickou budovu oběhly několikrát, až jsme téměř v útrobách metra našly automat na lístky. Radostně jsme pak poskakovaly na refýži, až jsem si všimla, že čekáme v opačném směru. Promptně jsme přecupkaly na druhou stranu. Tramvaj (ehm, retro-tramvaj) - po celou dobu jsme prostě říkaly šalina - přijela po pár minutách a my jsme začaly počítat osmnáct zastávek, co zbývaly k našemu hotelu. Na deváté jsme zjistily, že jsme na dvanácté a pak jsme nakonec jednu zastávku stejně šlapaly pěšky.
Bydlíme ve 3* hotelu s poněkud vyžilým zařízením, ale naprosto čistým a otravnou osádkou, která nemá pochopení pro naši popříjezdovou půlnoční euforii a klepe na nás přes zeď. Moulové!