Milán V

Středeční ráno bylo krušné. Brzké vstávání není nic pro mě, ale letadlo se stihnout musí. Bulharský zájezd zahltil celou jídelnu.
Při check-outu nám slizounký pan recepční tvrdil, že nemáme zaplaceno, což nebyla pravda. Zeptal se mně: "Are you scary?" ...nemyslím, že jsem vypadala děsivě? Nebo to se mnou bylo tak špatné? Šalinka nás dovezla na nádraží a tak jsme mírumilovně opouštěly město módy, abychom ještě v cukuletu prolétly nákupním centrem u letiště. Fronta u brány se trochu navýšila a letištní check-in už nebyl tak hladký, jak jsme doufaly. Kufr jsem do sizeru jakž-takž narvala a mocně se o něho opírala, aby nebylo vidět, že má nadváhu, ale pak už tak nějak nešel ven. Pár kapek potu a tak šel. Zatracené pípání mně neminulo ani tady a tak jsem se musela vysoukat i z kozaček. Madonna mia! A pak ještě pech! Duty free shop neměl po čem jsme prahly a tak budemev Brně smrdět, ale zato budeme najezené: těstoviny, víno a sušená rajčata. Mňam!

Cože? Ten bus jezdí jednou za půl hodiny? I v Miláně to jezdí častěji! Proč se ten řidič tváří tak naštvaně? V Miláně jsou všichni tak milí. To není možný, že ta ženská má na sobě teplákovku? To si nemůže vzít pořádnou kabelku? V Miláně jsou všichni tak vyfiknutí. Proč se všichni tak mračí? V Miláně je každý úplně v pohodě! Copak v Brně nikdo nenosí sluneční brýle v takovym hicu? V Miláně jsou sluneční brýle nutností! Vítejme v realitě:-)

Všude dobře, doma nejlíp!