Rána jsou krušná i o dovolené a osm hodin spánku je princeznám málo. Na snídani se nám poštěstila překapávaná káva, super úlovek.
S nádherně umytými vlasy jsme vyrazily rovnou ke hřbitovu Cimitero Monumentale. Obrovský plácek před hřbitovem je v rekonstrukci, ale jinak se jedná o velmi pěkně upravený hřbitov se vstupním komplexem budov, kde se nachází ty nejstarší hroby a hrobky (tj. z 60.let 19.století). Když jsme odcházely zjistila jsem, že mi dochází baterka na foťáku, takže pro tento den konec se zachycováním dojmů do digitální formy. Merde!
U Duomo jsme briskně omrkly prodavače v obchoďáku (dokud ještě vypadáme dobře, ale ty umytý vlasy...no žádná sláva) a po Corso Vittorio Emanuelle jsme se došly až k pizzerii, kde jsme si konečně dopřály tuto italskou klasiku, jak jinak: s vínem. Na krajích byla docela tlustá a křupavá, ale uprostřed pěkně tenká. A ingredience se přidávají až nakonec, aby byly pěkně čerstvé. Lehce ovíněné (Proč je to víno tak silné? Vždyť nejsme žádné amatérky???) jsme udělaly trochu nákupů. S trošku promile v krvi se tou kreditní kartou tak krásné mává. Ale to už jinde jsme... zpět u Duomo, kde jsme přikoupily jednu kabelku - v obchodě samozřejmě, nikoliv u ka
belkářů - a pro mně kafe, od kterého jsme pozorovaly turisticko-senegalský cvrkot před katedrálou. Novou cestou do hotelu jsme zjistily, že naše ranní cesta na hřbitov byla pěkná zajížďka - asi jako když jedete z Žabin do Krpole přes Šrajbec.
V našem Coopu jsme nakoupily jedlé suvenýry a pak dělaly, že našeho usmívajícího se číšníka ve dveřích restaurace prostě nevidíme. Nicméně jsme se do restaurace pak vrátily a pod záminkou focení jídla, salátu a dezertů jsme se ho snažily zachytit na už konečně nabitý foťák. Amore, máš tam nejlepší tiramisu na světě! A jak láskyplně jsi mi ho zdobil polevou...aaaaach!
S nádherně umytými vlasy jsme vyrazily rovnou ke hřbitovu Cimitero Monumentale. Obrovský plácek před hřbitovem je v rekonstrukci, ale jinak se jedná o velmi pěkně upravený hřbitov se vstupním komplexem budov, kde se nachází ty nejstarší hroby a hrobky (tj. z 60.let 19.století). Když jsme odcházely zjistila jsem, že mi dochází baterka na foťáku, takže pro tento den konec se zachycováním dojmů do digitální formy. Merde!
U Duomo jsme briskně omrkly prodavače v obchoďáku (dokud ještě vypadáme dobře, ale ty umytý vlasy...no žádná sláva) a po Corso Vittorio Emanuelle jsme se došly až k pizzerii, kde jsme si konečně dopřály tuto italskou klasiku, jak jinak: s vínem. Na krajích byla docela tlustá a křupavá, ale uprostřed pěkně tenká. A ingredience se přidávají až nakonec, aby byly pěkně čerstvé. Lehce ovíněné (Proč je to víno tak silné? Vždyť nejsme žádné amatérky???) jsme udělaly trochu nákupů. S trošku promile v krvi se tou kreditní kartou tak krásné mává. Ale to už jinde jsme... zpět u Duomo, kde jsme přikoupily jednu kabelku - v obchodě samozřejmě, nikoliv u ka
belkářů - a pro mně kafe, od kterého jsme pozorovaly turisticko-senegalský cvrkot před katedrálou. Novou cestou do hotelu jsme zjistily, že naše ranní cesta na hřbitov byla pěkná zajížďka - asi jako když jedete z Žabin do Krpole přes Šrajbec.V našem Coopu jsme nakoupily jedlé suvenýry a pak dělaly, že našeho usmívajícího se číšníka ve dveřích restaurace prostě nevidíme. Nicméně jsme se do restaurace pak vrátily a pod záminkou focení jídla, salátu a dezertů jsme se ho snažily zachytit na už konečně nabitý foťák. Amore, máš tam nejlepší tiramisu na světě! A jak láskyplně jsi mi ho zdobil polevou...aaaaach!
No comments:
Post a Comment