Vysoké Tatry - den 4. (térryho)

9. srpna 2011

Snídaně v 7 proběhla hladce - vstávání do slunka je příjemnější než zadkem nahoru. Chovanci plicní kliniky se vesele cpali česnekovou pomazánkou a marmeládovým pečivem. Kávu tu neznají a podává se pouze čaj (sladený alebo nesladený) a teplé mléko (aby se chovancům do oběda pěkně spalo). Na WC nemají toaletní papír - že prý jsem měla ruličku na posteli, říkala mi paní a laskavě mi kousek zapůjčila.

Po snídani a troše váhání ohledně garderóby vyrážíme na túru než se definitivně zatáhne a po výletování bude veta. Dilema s oblečením jsme vyřešili prozaicky - vrátili jsme se pro dlouhé kalhoty.

Naše cesta tak tedy začala až na zastávce elektrické dráhy směrem do Starého Smokovca. Od nádraží vedla cesta na Hrebienok. Někteří leniví turisté se svezli lanovkou, což se samozřejmě setkalo s mým pohrdáním. Z Hrebienku, který sám o sobě nebyl ničím zajímavý, jsme pokračovali stále do kopce (kam jinam, že) přes obrovský vodopád k Zámkovského chatě, kde bylo úplně maximální množství lidí a okolní les nám to vůbec neulehčoval. Zdlábli jsme kousek svačinky (paštička samozřejmě) a protože počasí nám přálo, rozhodli jsme, že půjdeme na Térryho chatu - 1:45 furt do kopce místy velmi prudkého. Naše nepřeslechnutelné funění skončilo už za hodinu dvacetpět, ale nahoře byla taková zima, že jsme vybalili bundy, mikiny a kalhoty a poté co Májka definitivně padla za vlast, jsem oběhli jedno z pěti ples, aby nám bylo alespoň trochu teplo. Na protějším břehu vesele hopsala skupina 15 kamzíků a pózovali fotografům. Miloš na to vyplácal skoro celý film:-D

Nad Lomnickým štítem se stále honily mraky (viděno zespodu) a tak jsme asi za necelou hoďku kochání se vyrazili zpět - pořád z kopce. Přes Zámkovského chatu a Obrovský vodopád jsme se ještě vraceli přes vodopády Studeného potoka, které byly fakt impozantní. Cesta z Hrebienku se zdála nekonečná ...nekonečné metry asfaltu a kamínků.

Šalinka nám ujela témeř před nosem, takže v tomto pořadí následovalo: smažený hermelín s hranolkama - hořec ve vodce - hořec v borovičce - 2 hlty Šariše - veselá jízda šalinkou do Nové Polianky. Byli jsme pak pozváni na guláš - druhá večeře v těsném závěsu za tou první způsobila, že se mi chtělo spát už v devět (+ deci vínka).

Sumasumárum to bylo 20 km a 1226 m jedno převýšení!