Vysoké Tatry - den 7. (koupací)

12. srpna 2011

Pátek není svátek, ale na dovolené je každý den svátek, takže po snídani blaženně usínáme s tím, že není kam spěchat. Vždyť máme relaxační den!

Do Liptovského Mikuláše trefíme levou zadní. Aby taky ne, když je vedle dálnice a do Tatralandie taky nebloudíme - dobře promyšlený marketing nás zavede přímo na parkoviště. Hmmm, za skříňku se platí...dobrá. Lidí je vevnitř jako much a u skluzavek se tvoří fronty. Po čvachtání v horkém bazénku hned nějaké zkoušíme a na jedné dokonce čekáme 15 minut. Bumerang vypadal nebezpečně, ale byl krátký a ještě jsem si odřela záda a prdelku. U jedné trubky jsem se dokonce musela rozčílit a usměrnit to tam, protože obsluha dělala hloupou (jinak byla milá) a pubescenti a Poláci dělali, že jim to tam patří. Následně mně stále rozčilují a rozptylují davy agresivně se chovajících severních sousedů. Pysky neobřezané (slovy kanovníka Kosmase!) hulákají, cákají a cpou se jídlem na plastových táccích. Jako správní hladoví paštikáři nehodláme investovat do místní nekvalitní a předražené stravy (ok...dali jsme si čokoládu s banánovou příchutí, pivo a kukuřici) a vytahujeme ze skříňky magickou krabičku s paštikou, kterou konzumujeme na nejvzdálenějších lehátkách a vesele kombinujeme s Fidorkou. Ale ouha - příbíhá nějaká slečna ... ale chce jenom vyplnit dotazník, uf. No tak jsme to Tatralandii trochu osolili, přecejenom je to pěkná rýžovačka a národy hloupých se hned chytí; i my jsme koneckonců dali Tatralandii vydělat.

Na lehátkách byla trochu zima, tak jsme zimu vyměnili za teplo v termálních bazénech. Ve čtyři hodiny nás to přestalo bavit. Zbalili jsme fidlátka a ještě mrkli do vedlejšího westernového městečka - pobočky Šiklova Mlýna. Další rýžovačka, ale vstup zdarma! Ovšem jenom do městečka, atrakce už se musí platit tvrdou měnou.

Zapomínám ve sprše šampóny a gel a odjíždíme do LM, kde se nostalgicky pitvořím na každou známou věc. Bohužel cestu k restauraci, kam se chci jít najíst neznám zpaměti a musím si jít do informačního centra pro mapu. Ve svém vlastním rodném měste chodím jak dement s mapou v ruce!!! Nakonec jsme restaurant našli a dobře se najedli - v americkém stylu, ale bohužel se slovenskou obsluhou = malinkatý tringelt. Musí se polepšit.

Cestou na Háj se stavujeme na Guothove, kde vesele poskakuju a vzpomínám, která věc je původní a pamatuje moje dávné dětství. V blízkosti je nový nákupní komplex...to tehdy nebylo! Cesta od kolejí na Háj se zdá tak dlouhá! Jsem to snad ještě nikdy nešla pěšky. Právě zapadalo slunce a místo se tak proměnilo v ráj fotografů - výhled na LM s Liptovskou Marou na jedné straně a Tatry (Nízké, Vysoké a Západné) na zbylých třech. Památník obětem proti fašismu se nezměnil - emotivní místo, které v zapadajícím slunci působí až magicky. Atmosféru kazí ocicmávající se cigánsko-kravský páreček. Slečna čtoucí si na spodním schodu naopak působí ztraceně.