10. srpna 2011
Začínáme opět snídaní - s jedním zalepeným okem a rybičkovou pomazánkou proběhla snídaně víc než hladce. Ať jsme dělali co jsem dělali, prostě jsme po snídani zase usnuli. Žádný výšlap v plánu, tak nač spěchat?
V deset jsme vyrazali na hrad Stará Ľubovňa, což bylo docela daleko. Pod hradem je skanzen a středověký rytířský tábor. Náš průvodce se jmenoval Józef, mládě s polobradkou, a zpočátku se trochu klepal a občas se nemohl upamatovat na správné historické datum. Nevadí. Uprostřed prohlídky se nám poštěstila neobvyklá vložka - vystoupení sokolníků z Banskej Štiavnice. Velmi se mi líbilo. Obzvlášť když mexický drave s nemexickým jménem Sven chtěl ulovit nejmenšího chovance banskoštiavnických sokolníků Pinďu - sokola lovícího myši a malé hlodavce. Všechny nás to pobavilo, Pinďa získal přízeň všech a Sven musel odletět s pohrdáním obecenstva. Po asi půlhodinovém vystoupení se kolem našeho Józefa sešly slovy dva kusy - já a Miloš. Zbytek skupiny se bezdůvodně rozprchl. Jožko nám tedy ukázal kampličku s replikami polských korunovačních klenotů (jsem netušila, že tyto pysky neobřezané nějaké měli), jejichž originály nechal Fridrich II., toho času pruský král, roztavit - soudím, že předjímal (trojí) dělení Polska, které mělo skončit jako ty klenoty - roztavené mezi okolní svět. Nestalo se, dobrá. Výstup n
a věž hradu byl rychlý, protože strašně, ale strašně fučelo. Pár fotek a šup dolů. Zamávali jsme hradu, nakoupili zbytečnosti v místním Kaufu a vyjeli směrem ke kláštěru Červený kláštor. Je to bývalý kartuziánský a kamaldulský klášter s pěkně udělanou expozicí o slovenských památkách Unesco. Moc mě to nadchlo a mám tip na další výlety. Šli jsme bez průvodce, ale potkali jsme mnicha s výkladem (a pak že kartuziáni nemluví). Tenhle mluvil docela hodně:-). Klášter má každopádně svoje kouzlo...kousek od pohoří Pieniny v oblasti Zamagurie, kde se na řece Dunajec vozí lidé na tzv. pľtích (= vorech). Natáčela se tam pohádka O létajícím Cypriánovi. No na vory už jsme neměli čas a v Poliance jsme stihli tak akorát pinec a vínko. Další den - opět výšlap!
Začínáme opět snídaní - s jedním zalepeným okem a rybičkovou pomazánkou proběhla snídaně víc než hladce. Ať jsme dělali co jsem dělali, prostě jsme po snídani zase usnuli. Žádný výšlap v plánu, tak nač spěchat?
V deset jsme vyrazali na hrad Stará Ľubovňa, což bylo docela daleko. Pod hradem je skanzen a středověký rytířský tábor. Náš průvodce se jmenoval Józef, mládě s polobradkou, a zpočátku se trochu klepal a občas se nemohl upamatovat na správné historické datum. Nevadí. Uprostřed prohlídky se nám poštěstila neobvyklá vložka - vystoupení sokolníků z Banskej Štiavnice. Velmi se mi líbilo. Obzvlášť když mexický drave s nemexickým jménem Sven chtěl ulovit nejmenšího chovance banskoštiavnických sokolníků Pinďu - sokola lovícího myši a malé hlodavce. Všechny nás to pobavilo, Pinďa získal přízeň všech a Sven musel odletět s pohrdáním obecenstva. Po asi půlhodinovém vystoupení se kolem našeho Józefa sešly slovy dva kusy - já a Miloš. Zbytek skupiny se bezdůvodně rozprchl. Jožko nám tedy ukázal kampličku s replikami polských korunovačních klenotů (jsem netušila, že tyto pysky neobřezané nějaké měli), jejichž originály nechal Fridrich II., toho času pruský král, roztavit - soudím, že předjímal (trojí) dělení Polska, které mělo skončit jako ty klenoty - roztavené mezi okolní svět. Nestalo se, dobrá. Výstup n
a věž hradu byl rychlý, protože strašně, ale strašně fučelo. Pár fotek a šup dolů. Zamávali jsme hradu, nakoupili zbytečnosti v místním Kaufu a vyjeli směrem ke kláštěru Červený kláštor. Je to bývalý kartuziánský a kamaldulský klášter s pěkně udělanou expozicí o slovenských památkách Unesco. Moc mě to nadchlo a mám tip na další výlety. Šli jsme bez průvodce, ale potkali jsme mnicha s výkladem (a pak že kartuziáni nemluví). Tenhle mluvil docela hodně:-). Klášter má každopádně svoje kouzlo...kousek od pohoří Pieniny v oblasti Zamagurie, kde se na řece Dunajec vozí lidé na tzv. pľtích (= vorech). Natáčela se tam pohádka O létajícím Cypriánovi. No na vory už jsme neměli čas a v Poliance jsme stihli tak akorát pinec a vínko. Další den - opět výšlap!
No comments:
Post a Comment