Třetí den v Trinidadu začal brzo, abychom stihli parní vlak na dnešní výlet. Při příchodu na nádraží se zdálo, že opravdu pojede! O půl jedenácté jsme
vyrazili - v čele s parní lokomotivou z roku 1909 a dvěma otevřenými historickými vagónky. Cesta 16 km do
Manaca Iznaga nám trvala hodinu a půl - pořád jsme někde zastavovali a všichni fotografovali jako potrhlí. Haciendu pěstitele cukrové třtiny a přilehlou věž na svolávání otroků jsme si prohlédli asi za půl hodiny a pak jsme další dvě hodiny seděli na zadku na nádraží, nic nedělali a byli skoro jak Kubánci...sedíš, koukáš, pozoruješ. Dělala jsem si srandu, že tam není kde se otočit, takže mašinka bude muset couvat. Nakonec to sranda nebyla - mašinka vydržela zpětný chod až do Trinidadu. Po cestě bylo černé páry až hrůza. Bůhví, čím to topili. Cesta zpátky trvala věky a dokonce jsem usnula opřená o okno. Zpátky jsme byli už ve tři hodiny a tak jsme ještě zaskočili koupit si výlet do hor. Po malém odpočinku jsme vyrazili do proslulého baru
La Canchanchara, ve kterém se podává místní nápoj z vody, medu, pálenky z cukrové třtiny a ledu. Byla to dost síla a dva koktejly jsou opravdu hodně. Seznámili jsme se s paní ze Švédska, jejíž skupina má dobrou teorii - půl roku studují kulturu a jazyk jedné země a pak do ní jedou. Byla velice milá a dokonce večeřela s Václavem Havlem. Zajímavý den korunoval vynikající humr - troufám si říct, že nejlepší z nejlepších.
V pondělí začala škola - za zdí našeho dvora to bzučelo jako v úle, ale jakmile začala výuka, hned to utichlo. Snídali jsme opět brzo a prozřetelně jsme zrušili večeři. V devět hodin na náš čekalo "vojenské" nákladní auto (a ještě na jeden italský pár), které s námi vyrazilo do pohoří Sierra de Escambry do Topes de Collantes. Cesta to nebyla jednoduchá - strašně na té korbě foukalo a někdy byla cesta tak prudká, že jsem pochybovala, že to ten truck vyjede. Vyjel. První zastávka v Casa de Café byla blaf, protože se nás snažili přesvědčit, že nám servírují nejlepší kávu na Kubě. Další zastávka byla výchozí bod naší túry - začátek stezky, která vedla jen a jen dolů až k vodopádu. Cestou jsme viděli spoustu ještěrek, kolibříky, jiné ptáky, spoustu zajímavých rostlin včetně nádherných ibišků. Cesta dolů trvala asi hodinu, než jsme došli k vodopádům Salto del Caburní. Vodopád, který neměl moc vody je vysoký okolo 60 metrů a ústí do malé laguny , kde se dá koupat. Voda teplá nebyla a tak jsem se radovala a bavila radši ze břehu koukáním na ostatní.
Cesta zpátky nahoru trvala něco málo přes hodinu, byla jsem suveréně nejpomalejším článkem výpravy a ještě jsem k tomu funěla jako piliňák. Po cestě do Trinidadu jsme měli zastávku na oběd - poprvé jsem jedla vepřové! Večer jsme vyrazili do baru, jenže jsme žádný nemohli najít. Nakonec se poštěstilo. Nicméně jsem se poněkud nudila a tak jsem se ve správné chvíli seznámila se dvěma Němci, kteří mluvili skvěle anglicky. Pracují ve farmaceutickém průmyslu a tak jsme prodiskutovali kde co a taky jsme si vyměnili kontakty.
Další den jsem byla nicméně pozitivně naladěná a vyrazila jsem na pláž - tentokrát sama a celý den byl velice příjemný. V klidu jsem si polehávala na zaplaceném lehátku a k ruce mi byl Kubánec, který mi nosil mojito a "sandwich" (kupodivu moc chutný). Napsala jsem pár sms domů...do toho chladného počasí a do skřivánčího hnízda. Za týden tam budu taky...
Celý den byla vypnutá elektřina, takže jsem se obávala o večeři, ale naopak se z toho vyklubaly nejlepší krevetky co jsem jedla (s rajčatovou omáčku)! Padremu patří velká pochvala! Byly dokonce lepší než ty předešlé. Zmrzlina nebyla...ale ta by tak sedla:-). Ve vedlejším pokoji se ubytoval francouzský pár z Grenoblu, který vládne dobrou španělštinou i angličtinou (zvláštní, že?)! Pán je jistě potomek Habsburků, protože měl apartně vystřižený knírek a bradku a hlavně kdyby měl jen o něco více opuchlý spodní ret, tak mu říkám Rudolfe!
Při čekání na autobus do Santa Clary jsem opravdu ocenila účel houpacích křesel. Skvělý vynález!!!
Na hlavním bulváru jsme si dali něco-jako-pizzu (=nedopečené kynuté těsto s něčím tekutým na povrchu) a byla za národní měnu, takže mě vyšla na 7 korun:-). Stavili jsme se ještě na daiquiri a netušili, co za dobrodružství nás čeká druhý den... 
